První dvacetikačka z miliónu

Před nějakou dobou vyšel v novinách The Boston Globe velmi inspirativní článek o paní, která neuvěřitelně jednoduchou metodou doslova z ničeho našetřila synovi na studia. Překládám a cituji část: " Rozhodla jsem se spořit všechny pětidolarovky. A opravdu každou jsem uložila. Bez vyjímek. (OK. Jednou v obchodu Mass.Pike jsem platila dvacetidolarovkou a prodavačka mi vrátila tři pětidolarovky a čtyři dolary. Zpanikařila jsem. To byly mé peníze na týden. Požádala jsem ji, aby mi dala desetidolarovku a dolarové bankovky.) Jinak jsem opravdu každou pětidolarovku dala do pokladničky. Když jsem měla 50 dolarů, převedla jsem peníze na účet. A když na účtu bylo 2000 dolarů, koupila jsem si za ně termínovaný vklad." Marie Franklinová tímto způsobem za tři roky našetřila jako nezaměstnaná 12 000 dolarů.

Kdysi, ještě za studií jsem zkoušela šetřit systémem každé pondělí vysypu všechny drobné do pokladničky. Jenže to mělo jednu zásadní nevýhodu: Až do středy mi chyběly drobné do automatu na kafe. Takže mi to dlouho nevydrželo. Myslím, že právě výdrž je základem budování čehokoliv z mála. Často na začátku vidím jen příšerně vysokou horu, ale když neudělám první krok, nikdy se na vrcholek nedostanu. Když se nenaučím spořit malé částky, nikdy si nenaspořím ani z velké výplaty. Chápu spoření jako výraz pocitu naléhavosti myslet na zadní kolečka. Potřebu jistit se před budoucností. Můžu ten hlas umlčet s tím, že jsou věci, které potřebuji tady a teď. A pak naříkat na nepřízeň osudu, neštěstí nebo druhým prostě jen závidět. Můžu se snažit našetřit z ničeho. Po dvacetikorunách. Ano, výsledná částka asi žádného bankéře neohromí. Ale jinak to má samé výhody:

• mozek se neptá, kolik máte naspořeno, mozek ví, že máte nějakou rezervu. Ať už v jakékoliv výši, jste klidnější.
• udržujete si zvyk odkládat na dobu nouze,
• dvacetikoruna je postradatelná a relativně snadno naleznete, jak se bez ní obejít. Ono vůbec se jde obejít bez spousty věcí, jen to chce najít odvahu je zahodit. Zkuste třeba týden bez kávy v restauraci nebo z automatu nebo být třeba jeden den bez peněženky. Zjistíte, že se žádná katastrofa nestane.
• Vytrvalost a umanutost se vám budou hodit i v jiných oblastech života, třeba když budete hubnout nebo se budete chtít něco naučit.

Ono ze začátku to vypadá, že se nic neděje. Za pár let se ohlédnete a řeknete si: "Páni, takové bohatství a nic mě to nestálo. Jen jeden zvyk navíc." Úplně stejně to funguje, když zakládáte zahradu. Semínka v půdě vůbec nejsou vidět a celá ta plánavaná oáza zeleně vypadá jako dost nepravděpodobný projekt. A ejhle, v srpnu lítáte s košíkem a nevíte, co sklízet dřív. Moc hezky o tomto pohledu vypráví kniha Muž, který sázel stromy. Vysypejte svou peněženku a oddělejte dvcetikoruny. Jdete do toho? Nebo máte jiný způsob, jak ušetřit z malých částek?